Vraždím babičky a nejezdím do kopce

21. dubna 2016 v 16:59 | Steeve X |  MixTo
Dvacet jedna je násobek sedmi, takže tím si omlouvám svoji dvoutýdenní neaktivitu a čao. Při těch všech esejích a prezentacích mě nebaví ještě psát články na blog, když navíc váznou i náměty. Ale o autoškole vám něco povim, to zase jo. Páč jet se mnou v autě když řídím, tomu říkám adrenalinovej zážitek od Alergie. Dosud jsem absolvoval asi pět jízd - a všechny byly katastrofální.


Někomu nejdou třeba zlomky, někdo neumí plynule číst, ovšem proč volba nejdebilnějšího řidiče padla na mne vážně nechápu. To je snad ta úplně nejdebilnější nevýhoda. I moje matka jezdí líp, než já. A to chci fakt v úvodu upozornit, že teď nepíšu se záměrem přímo šokovat a vymejšlet si, prostě mi řízení fakt fakt opravdu naprosto vůbec nejde a na opravných zkouškách s komisařem asi zbankrotuju...

Proč nemůžu pořád jezdit na trojku. Ta jediná nedělá VRAAAAAAAAUUUM a řadí se primitivně. Ale to né, to se musí včas podřadit, zrcátko, směrovka, bez plynu, točím, srovnávám, řadím a pořád dokola. Chci elektromobil s automatickou převodovkou, který bude blikat sám a za každou nedanou přednost mi dá přes tlamu. Jinak to nevidim. Testy sou sprostý slovo, chodí na mně s těhotnejma ženama, tunelama a všleijakejma větnejma stavbama, za který by se nemusel stydět ani chudák Čerčil.

No schválně.

To je ale pořád nějaký dementní zrcátko, babička na přechodu, předjíždějící auto, značka, přednost, řazení a ta blbá spojka. Neumím tyhle věci zkorigovat dohromady, nejsem schopnej všechny je hlídat. Takže při řazení vybočuju z pruhu, opomíjím přechody, zapomínám se dokonce rozhlížet doprava a když mi řeknete, že mám odbočit později, než půl kilometru před inkriminovanou křižovatkou, skončíme a) na obrubníku b) v úplně jiné odbočce c) na stromě. Ale třeba nepřekračuju rychlost zas. V sedumdesátkách jezdím pětapadesát, za mnou kolona jak prase, paráda.

Instruktoři (pokud zběsile nebrzdí či nemačkají spojku) sou řekněme překvapeni mou nekonvenčností. To, co jiným stačí vysvětlit jednou, mi musí opakovat neustále. Kam šlápnout, co zmáčkout a kdy točit. A auto nepomáhá. Naopak si kolikrát žije vlastním životem, na nějaký citlivý držení spojky mi sere a plynový pedál reaguje tak od polovičky sešlápnutí. Mám z toho stroje dost strach, každou jízdu se klepu jak ratlík, čím se zas v tej naší úžasný díře na cestě ztrapním, kolik poruším předpisů a kdy konečně můj instruktor nervově exploduje.

Dám vědět.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 al. al. | Web | 22. dubna 2016 v 11:26 | Reagovat

auta si vždy žijou vlastním životem ! :D já vůbec obdivuju že si tam šel, já z toho mám hrozný bobky :D

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 22. dubna 2016 v 21:19 | Reagovat

V klidu, myslím, že bychom se mohli o post nejhoršího řidiče utkat. Taky nejsem schopná absolutně zkorigovat všechno, co je při řízení nutné, nedokážu odhadnout vzdálenost, vnímat provoz i co se děje v autě a co dělá auto, takže neřídím. Řidičák jsem zázrakem udělala, ale tolik jako během autoškoly jsem se nenavztekala a nenabulela za celou střední a vysokou dohromady :D

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 29. dubna 2016 v 19:51 | Reagovat

Nejlepší jsou jedinci, kterým dají řidiči na přechodu přednost a ještě se šourají další minutu, když ho přecházejí. xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama