Už s tebou ne-ka!

7. dubna 2016 v 16:09 | Steeve X |  Ce que me dérange (Co mě štve)
Je dobře rozejít se s někým, kdo nesdílí váš názor? Zrušit přátelství s protějškem, jehož pohledy na svět se s těmi vašimi "nesmiřitelně" liší? ... Říká se, že přátelství stojí na všem, co mají daní jedinci společné. Většinou tedy zájmy, preference, okruh známostí - a ano, názory. Protože názory sou všechno, co si budem povídat. Cokoliv někomu sdělujete, činíte tak již z vlastního pohledu, a tedy ve své podstatě vyjadřujete názor. Ale slušně kurva :D


A co teď, když zjistíte, že vaše nejKa by volila Trumpa? Nebo kupuje jinej takovej ten bejby krým. Nebo ho nekupuje. Nebo ho kupuje. A podobný "katastrofy". Vymlouvat jí to? Možná. Nabeo to všechno rovnou potopit, zhádat se, zanadávat si a jeden druhýho nááájednou vidět "v jiném světle"? Viz "no ona se strašně změnila!" --

V jistém smyslu jiné lidi nikdy dokonale neznáme. Ono vlastně kolikrát dokonale nechápeme ani sami sebe, tudíž je jasné, že i po letech "soužití" nás jiné lidské bytosti nemusí přestat překvapovat. Svým způsobem ze sociálního hlediska poznáváme, rozkrýváme a odhalujeme ostatní po celý život. Protože i oni se mění, formují a vyvíjejí. Měly by se tak přizpůsobovat i naše vztahy v průběhu času?


Dost možná ano - vždyť každá akce nutně vyvolá reakci, odezvu. Když jste s někým kamarád, ještě to neznamená, že mu musíte všechno sežrat a na všechno kývnout (to je snad dokonce pravý opak přátelství). Rozdíl je v tom umět si takové věci říct - tedy slušně, abych se oslomůstkovsky vrátil k prvnímu odstavci.

Přátelství je o pochopení. Ne tedy nějak hluboce analytickém, kdy druhého prošpikujete nekompromistním hodnocením, ale spíše v tolerantní mezi vašeho vztahu. Když vám na někom (opravdu) záleží, dáváte mu privilegium vaší přízně a podpory - a to nezávisle na tom, změní-li názor, styl oblékání, nebo třeba pohlaví. Přijímáte se navzájem, ne?



Zavrhli jste nějakou BFF, protože s vámi nesouhlasila (jakkoliv extrémním postojem)? Tak to asi nebylo zrovna žhavý kamarádství... Pravé přátele nějakej Donald Tremp nikdy rozeštvat nemůže. A dneska kolem sebe vidím strašně moc těchhle fejk přátel. Je to k pláči - a vůbec se to neomezuje jen na očekávaný okruhy třináctek. Dospělí lidi se najednou "nenáviděj" a pak zase "zbožňujou" ... není to trochu moc zvrácený? Potom si budeme stěžovat že svět je strašně fejk, žejo...

Sami sme fejk kurňa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elleonora Elleonora | Web | 7. dubna 2016 v 16:33 | Reagovat

Čauky, Máš čas a chtěla by jses odreagovat od každodenních povinností a starostí a zapomenout na chvíli na realitu?i? Od toho je tu Virtuální Stáj Ufonek, určitě už jsi o ni slyšela. Je tam spousta zábavy a hlavně skvělí lidé.
Na Virtuální stáji nezáleží na věku ať už chodíš na Základní školu nebo pracuješ, vždy si najdeš to svoje co tě zabaví. :)
Odkaz ve webu, stojí to za zkoušku.

2 Jeremiáš Jeremiáš | 8. dubna 2016 v 10:15 | Reagovat

Já se bavím se spoustou lidí, jejichž názor na mnohé postatné otázky života je mi bytostně cizí, nesouhlasím s ním a považuji jej i za potenciálně nebezpečný.
Za svým vlastním si sice stojím a budu jej hájit, ale preferuji lidi nad idejemi. V okamžiku, kdy někdo začne postupovat opačně, teče krev.

[1]: Buď hodný spam a nauč se aspoň změnit rod svého příspěvku podle blogu, na který se dostaneš ;-). Působí to pak asi o tisícinu procenta míň rušivě a třeba se najde i nějaký zoufalec, který na to klikne :-).

3 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 8. dubna 2016 v 16:02 | Reagovat

Jo, někdy je to samé překvapení... Sama jsem žádnou "BFF" nezavrhla, vždycky jsme se tak nějak odcizily... Ta první dětská kámoška byla vlastně pochopitelná, jako malé jsme si rozuměly, ale jak jsme rostly, šlo to nějak do háje. Ta druhá mi na nějakou dobu zlomila srdce, našla si kluka a já se tak nějak ocitla na druhé koleji (a kluka jako "konkurenci" jsem docela těžce nesla). Takže vlastně možná jo, rozchod názorů. Od té doby už jenom kámošky, žádné BFF. Asi (snad dočasná) ztráta víry.

4 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 8. dubna 2016 v 18:23 | Reagovat

Dovedu si představit, že se kvůli tomu přestanou bavit lidi, co jsou spíš známí než přátelé. Ale opravdoví přátelé... s nejlepší kamarádkou máme dost témat, na kterých se vůbec neshodneme. U některých jde jen o to, že jedna řekne "to je blbost", druhá že to má ráda a naopak a tím to hasne a to je v pohodě. Ale jsou i věci, o kterých bychom se mohly hodně pohádat a občas to ujede, ale většinou jedna nebo druhá tu hádku rychle zažehná tím, že začne ignorovat proslovy na dané téma a změní ho. Nebo když to začne houstnout, tak to necháme dojet do ztracena a zakončíme to "nojo, no..." a změnou tématu. A pokud jsou to vážně přátelé, není pak problém dál se bavit jakoby nic, nechat to spát s tím, že o téhle věci se s tímhle člověkem radši bavit nebudu, protože mi to za to nestojí, a bejt v pohodě. Přátelé by to dokázat měli. Spíš vidím problém v poznání, jestli to vůbec jsou přátelé. Hodně hlavně holek poslední roky dospívá s tím, že se s někým zná dva dny a už ho strašně miluje a je to strašná kámoška, ale přitom to přátelé vlastně vůbec nejsou.

5 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 8. dubna 2016 v 18:23 | Reagovat

[4]: Tak teď jsem reagovala za blbej blog, koukám, opravená adresa :D

6 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 10. dubna 2016 v 20:27 | Reagovat

Bohužel jsem jednu kamarádku musela opustit, protože její věčný narážky, když jsem řekla jakoukoli nevinnou zmínku o make-upu, o tom co jsem si koupila na sebe a nebo že jsem si nedejbože koupila něco jen tak pro radost, i když jsem to nepotřebovala, jsem fakt nedávala. Úplně slyším to její protažený "jééžiš" jako kdyby mi chtěla říct, že jsem totálně povrchní pinda a jedině ona je ta správně nemateriálně založená... Ještě teď se ve mě vaří vzteky krev. když si na to vzpomenu.

7 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 17. dubna 2016 v 19:16 | Reagovat

Veškeré "přátele", které jsem dříve měla, jsem opustila. Nevím, asi jsem pořádnej magnet zrovna na ty typy, který lidi jenom využívají a ustavičně lžou. Teď mám sice dvě moc fajn kamarádky, ale jen té jedné můžu říct úplně všechno.

Ta druhá je sice fajn, ale co věta, to lež (opět, tak nějak jsem si na to zvykla, i když bych asi neměla). Několikrát už došlo k rozporům, ale vždycky se to vyřešilo tak lehoučce, "pokyvem hlavy"...nic z jejích řečiček jí nežeru, ale nehodlám se s ní hádat, přece jen klame především sama sebe.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama