Jdi za štěstím? Bitch, please.

30. června 2015 v 18:09 | Steeve X |  Ce que me dérange (Co mě štve)
Osud? Blbost. Každý svěho štěstí strůjcem? Ano, ale musíme tohle pořekadlo pochopit doslova - tedy skutečně KAŽDÝ své stěstí tvoří. A v tom všem mišmaši, kdy se jednotlivé "cesty za štěstím" všech sedmi miliard lidí mísí, splétají a kříží, si pak člověk jako jedinec může omylem připadat, jako loutka nějakého blbého osudu. Ne, nikdo vám váš život nevyvěštil. Omezen je pouze hranicemi morálky a civilizace. Jinými slovy dokud přímo či nepřímo neubližujete a neraníte druhé, máte relativní svobodu rozhodování. Tak jest, s tím můžete nakládat celý život.




Moje nejlepší nepřítelkyně ráda prohlašuje průpovídky typu "co přesně" a "Jak moc?!" jako univerzální odpověď na všechno. Já teď budu trochu rebel a její oblíbené fráze opět přetransformuji v prosté otázky. Jak moc by se měl člověk snažit jít za svým štěstím? Co přesně by pro něj měl udělat? ... Tedy jistě, cvestu za svým životním snem (my simíkáři říkáme aspirace), by si měl zvolit každý sám, jen je možná dobré občas si uvědomit, že chtít něco FAKT KRUŤÁCKY MOC ještě nikomu to "něco" k nohám nesneslo.

Nesnáším lidi, kteří třeba nejsou v dobré životní situaci (nebo si to alespoň myslí) a jediné, co celý boží den dokáží dělat, je si na to stěžovat. Sedíte velde nich, popřípadě vedle jejich Messengeru a neustále z nich padá jen "Áách jó...". To je na facku. Pokud vás někdo nevězní, netýrá, nebo nevydírá, vždycky máte šanci, jak vylepšit svoji situaci. A především jak si spravit náladu! Říkám to pořád, věčné fňukání nikomu nepomůže, je to alternativa k mlčení jehňátek. Netvrdím, že nikdo nesmí být smutný, jen přehánět to s depkařením může akorát Ijáček a ten žlutej robot z filmu Roboti.

/Tahle písnička mě momentálně úplně dostává :3/

To bychom měli jeden extrém. Další typ lidí, které nejspíš nikdy nepochopím, jsou osůbky s hlavou tak v oblacích, že jim pečení holubi lítaj do huby - in their dreams. Jejich oblíbenou frázi je "coby kdyby" a plánování od rána do večera. Plány já rád, ale tahle individua jsou schopná je s každou hodinou měnit, načež stejně zjistí, že je to všechno úplně na pytel. Tohle nejsou jenom snílici, ale čistí fetišisté žijící z představ a americké píčoviny jménem "svět plný možností čekající jen na tebe". Jo, svět je plný možností. A taky na tebe bude čekat ,ale to je tak všechno, protože se nedočká. Snít je hezké, ale činy se dějí jen za bdělého stavu. Jinak NIKDY.

V Testu osobnosti na "zarohem.cz" je otázka, zda-li je horší "Mít hlavu v oblacích" nebo "Držet se při zemi". Pochopitejně obě možnosti jsou blbost, ale která z nich je skutečně menší zlo? A vůbec, proč ta jednolitost, ta samojediná čára života směřující k ultimátnímu přání? Nic moc strategie, jestlie život je boj. Ani schůdky z malých splněných přáníček nejsou pořádnou alternativou, když pořád sledujeme jen jediný cíl. Chápu, že někdo se chce stát tím a tím a udělat to a to, ale je to skutečně to jediné, co jeho život opravdu naplní?


Takové smýšlení ma za potomka dnešní hektickou uběhanou a věčné nerví společnost, jíž učebnicovým příkladem se stala moje matka - a ješt horší to je s mladými lidmi. Ti už by mysleli vážně jen na ty svoje sny. Nebo buleli, každopádně ta přání jsou alfou a omegou jejich životů. Přitom stěstí lze vykutat i z úplně jincýh míst. Copak můžete vědět, jaké krásy skýtá život, když je nikdy nevyzkoušíte a objetujete všechno nepodstatné jedinému cíli? Kde je "svět plný možností" teď?

Ne, život není cesta (není ani silnice, jak jsem se před rokem snažil domnívat). Život nejsou schody - a už vůbec ne do nebe. Život je... náměstí. Vy stojíte v jeho středu a máte možnost vydatse, kam se vám zachce, dokud neopustíte jeho okraj. Můžete se tedy na celý čas zašít v kavárně, ale už nikdy nepoznáte, jak chutná hot dog odnaproti. Což o to, čas projít si celé náměstí přece máte, jen kdyby tak šlo jej zužitkovat správně... ;)


#Shade thrown. My job is done :)

Dlouhý článek, omlouvám se, poslední odstavec taky stačí.

Mám prázdniny. Yass. Možná navýším limit článků, ale moc šancí mi nedávejte. Jsem líná svině se zálibou v počítačových hrách, mně se nedá věřit!! :D Budu se snažit. Kappa.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 30. června 2015 v 19:52 | Reagovat

Zapomněl jsi na Marvina ze Stopařova průvodce po galaxii! Ten z toho chytí ještě větší depku... :-D
Ty máš taky nejlepšího nepřítele? Moment, já teď momentálně žádného nemám... :-( padouši přechodně došli.
Už se pod tvou sudokopytnickou klávesnici dostala série Zaklínač? Pokud ne, tak už nemáš prázdniny, hybaj dohnat, cos zameškal :D
Se základní myšlenkou textu nicméně souhlasím. Lidé rádi zjednodušují a hledají univerzálně platná řešení. V lepším případě tím zkazí život jenom sami sobě, jindy se ale své pindy (poetický obrat like a boss) pokusí vnutit ostatním... ach jo. :-(  ;-)

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 4. července 2015 v 18:20 | Reagovat

Štěstí nepřileze samo, musíme mu vběhnout do cesty. ;-)

3 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 8. července 2015 v 16:47 | Reagovat

Sigma přišel, aby vás tu metafyzikálními řečmi o Předurčení přivedl do depresí. Protože nesouhlasí s nádorem, že člověk má právo volby. Mohl by udělat to, nebo to, ale výsledek, kterého se dostane, je daný. Máme-livýchozí bod existence, jež daldo pohybu částice ovlivňující objekty z těchto částic složené, pak zde máme rozvětvenou řetězovou reakci, kde každá větev se sice větví, ale událosto, na které můžeme poukázat, díky této reakci mohou skončit pouze jedním způsobem. Takže pokud někdo nemá v životě štěstí, asi s tím moc neudělá, protože je koulí vrženou do nepřízně osudu, která ale může být vychýlena jiným sledem vystřelených událostí. A ve výsledku všichni stejně umřeme s tím, že pro existenci jako takovou jsme ničeho nedosáhli. (Sorry for long post, here is imaginary potato)

4 Janča Janča | E-mail | 10. července 2015 v 20:18 | Reagovat

Tenhle článek mi přišel takový slabší než všechny tvoje ostatní, ale možná je to tím, že už jsem vypadla z tvého stylu psaní, jelikož jsem se tady vážně dlouho neobjevila. :D Ale přirovnání života k náměstí mi přijde úžasně trefné! Tím ses mi strefil do noty. A když už jsme u té hudby, tak písničkou taky. :D Díky tobě jsem si ji konečně stáhla. 8-)

5 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 22. července 2015 v 11:24 | Reagovat

[1]: Líbí se mi, jak se Steevifikuješ, jen tak dál :D A díky za narážku na Marvina, to mi rozzářilo den, fakt, úplně sem na něj zapomněl :D Zaklínač se mi moc nepozdává, až na tu krááásnou grafiku. Já raději AC, thanks.

[2]: Aby nás pak ještě nepřeválcovalo :P

[3]: Thanks for the potato. A ne. Existence je vrcholem neurčitosti. Ve vesmíru je (dejme tomu) nekonečný počet částic, které se nějak pohybují a to daným způsobem, který je pro ně z jejich pohledu neměnný. Nicméně tyto částice na sebe navzájem působí a mění  své pohyby, interakce a podobně. Tím jsou ve větším měřítku nepředpokládatelné. Nevěřím na nádory typu "celoživotní neštěstí" a podobně.

[4]: Rád jsem zklamal a potěšil! :D Ani bych nechtěl, aby byly všechny moje články tak nějak na jedno brdo, no ne?

6 Nějaká ufounka Nějaká ufounka | E-mail | Web | 3. září 2015 v 22:33 | Reagovat

[1]: Marviiin, ou jé :D Popravdě bylo mi ho trochu líto.
O životě jako o náměstí jsem přemýšlela už dříve, jen to moje náměstí bylo narvané lidmi, kteří mi od kavárny clonili výhled k protějšímu stánku s hot dogy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama