Sebeláska a sebefetiš

21. dubna 2015 v 15:49 | Steeve X |  MixTo
Zajímalo by mě, kde je ta pomyslná hranice, která od sebe ty dva pojmy v nadpise odděluje. U ostatních mám často pocit, že naprosto přesně vím, kdy jen využívají svých schopností a kdy už jde čistě o masturbacvi ega. Pokud bych však měl stupnici "vychloubačnosti" vztáhnout na sebe, dozajista tápám. Nemám tyhle situace rád. Nesnáším, když mě někdo chválí, nebo dává za příklad zbytku společnosti. Neumím přijmout pozitivní kritiku a tak se vlastně i často stává, že si to lidé špatně vyloží... A předpokládám, že nejsem jediný, kdo má zkrátka potíže s tím, vidět rozdíly mezi uznáním sebe sama a arogancí.




Arogance, to je taková ta věc, která třeba u nás ve třídě zrovna celkem letí. Mezi mé vlastnosti patří i naprostá nenávist vůči všem, kteří mají větší ego než já. Sice je to celkem nedosažitelná hodnota, ale světe div se, šestá cé už má rovnou tři adepty na mé ultimátní nepřátele! Respektive... o těch prvních dvou se to ví už delší dobu. Abych to vysvětlil jednoduše - nekdo má zkrátka rád sám sebe až moc.

Ten třetí, naopak, vystrčil tykadla egoismu teprve nedávno. Nohomo, je to třídní šprt, ultimátní milovník techniky a učitelé by s ním asi nejradši i spali. I já ho měl do jisté míry (kterou můžete s polovičně společensky izolovaným jedincem udržet) byl zadobře - až do posledních týdnů. On vyhrál jakousi soutěž - neptejte se mě, já soutěže nedělám od jistého bodu zlomu, ale o tom až jindy. Bylo to něco... s matikou? Fyzikou? No clue. Zkrátka jemu se podařilo "reprezentovat školu" bravurním vítězstvím na okresním i krajským, až byl nakonec v republice třetí.


To by byla paráda, taky sme mu všichni blahopřáli! On pak vzal ten svůj diplom a šel ho ukázat fyzikáři a matikáři. A pak taky zeměpisáři, španělštinářce a učitelcce na výtvakru. Nechybělo málo a o jeho diplomu by osobně věděla veškeré podrobnosti snad i kuchařka a hajzlbáby. Neříkám, je ze sebe zkrátka potěžen - jenže. On býval takový celkem osobitý, ale tichý, co ho znám. Teď? Teď je maximálně leda osobitej. Jeho ruka prakticky neopouští vzdušný prostor a kdykoliv on sám může, svým "nadneseným a spisovným tónem" odříkává tuny informací, které vás až donutí myslet si, že se ty pindy učí jen proto, aby vám je mohl nuceně odříkat s vysokoškolskými gesty a pochodováním před katedrou.

Děsí mě, že takhle dost možná působím i já. Já sice přede všemi preferuju sebe a odmítám spolužákům půjčit propisku, ale ježišmarjá, abych dělal takovej cirkus? Ani kdybych vyhrál Čuprstár! Jakkoliv divně to může znít, mým životním mottem je zůstat projevem skromný. Skromnost je pro mně největší ctnost - a rozhodně mnohem víc, než všechny diplomy z blbejch Pythagoriád, co mi doma visej. Mít ze sebe dobrý pocit a nutit ho ostatním je totiž něco úplně jiného. V každém by se měla skrývat taková ta radost z úspěchu, to je naprosto přirozené, jen to nesmí přerůst v takovou chodící fontánku hormonů povýšenosti.


Teď to bude možná znít, jako bych šel proti "sociálnosti a lidskému chápání", ale podle mého názoru má člověk právo vystupovat veřejně především podle toho, co v životě dosáhl a co dává jeho případné pýše nějaké opodstatnění. Čili je špatně, když geniální držitel nobelovky prosedí den o samotě a v ústranní, stejně jako je nesprávné pro umaštěného rádoby-hopera chovat se, jako by vychlastal všechnu moudrost světa. Jenže to už bychom v praxi zašli do přílišného idealismu. Tohle nikdy fungovat nebude.

Všichni jsme od narození různě sebejistí a tudíž by se dalo snadno prohlásit, že egoismus je vlastně omluvitelný. Jenže není. Třeba je to dobrý pocit a nástroj, ale určité mantinely bychom měli mít všichni. Jak ovšem můžete usoudit z mého úvodního odstavce, není to obzvlášť při posuzování sebe sama, tak jednoduché.

A na to existuje jediná pomoc - naslouchat ostatním.

...

...Připadám vám jako egoista? :D

(Sem se původně psaly otázky na čtenáře, že? :D Odpovídám si sám...)

StroYe oPráskú: http://cdn29.elitedaily.com/wp-content/uploads/2014/05/large41.jpg; http://fc02.deviantart.net/fs70/f/2011/354/8/7/wallpaper___i_love_myself_by_yarengirl-d4jov12.jpg
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Irith Irith | Web | 21. dubna 2015 v 19:56 | Reagovat

Jo, jako egoista mi rozhodně připadáš (pardon).
My máme ve třídě takové dva. Je to naprosto k nevydržení. Jo, fajn, ta holka vyhrává všechny možné soutěže a tak, ale je absolutně nemožné se s ní bavit. Nejdřív tě seřve, jak jsi totálně pitomej a pak hodinu kecá o vlastní genialitě.
A ten kluk ani nic nevyhrál. A ani není nijak zvlášť chytrý. Jen se od rána do večera brutálně, ale fakt brutálně šprtí.

2 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 21. dubna 2015 v 20:38 | Reagovat

Máš tam jeden solidní anakolut a těžké mezery v pravopyse, pročež soudím, že jsi psal ve stavu určitého... rozhořčení? Ale ale, že by se Steevík opravdu přestával ovládat? ;-)  :-D
Mám možná trochu podobný problém sám se sebou. Sice se snažím dost mírnit, ale holt si nemůžu pomoct. Některé situace se přímo nabízejí a jakkoli nejsem extrovert, odcházet z učeben po čtvthodině testu zatímco ostatní ještě zuřivě čárají po papíru mě zkrátka baví. Moc.
Dobře, už se stydím :-D

3 peter peter | 22. dubna 2015 v 17:58 | Reagovat

Kdybych byl třetí v republice v čemkoli, tak bych se tím chlubil, kudy bych chodil. A to nejsem egoista a sam sebe taky nemám moc rád.

4 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 22. dubna 2015 v 19:25 | Reagovat

Já si o sobě myslím, že egoistka jsem :D Ale pozitivní kritika mi taky nedělá dobře. Často to přehání máma, která se prostě jen opře do futer mýho pokoje, když se maluju a stojí tam a říká "ts ts, ty jsi tak hezká..." (Ach jo, mami, zavři dveře z venku.) A popis tvých spolužáků mi připomíná celou vysokoškolskou třídu mého drahého, kde většina nepochopila, že na vejšce se mají učit v oboru, vzdělávat a ne dělat "sežraljsemvšechnumoudrost" a lízat profesorům prdele.

5 Egoped Egoped | E-mail | Web | 23. dubna 2015 v 16:36 | Reagovat

Hmm, článek, ve kterém je kus mě :)

6 Martine, la vietnamienne Martine, la vietnamienne | E-mail | Web | 2. května 2015 v 13:28 | Reagovat

Ty! Kdes byl celou dobu?! :-D
Mám to stejně jako ty... asi. Když něčeho dosáhnu, mám ze sebe hroznou radost a je pravda, že se o to ráda dlím s ostatními, ale většinou jsou to ti blízcí nebo úplně neznámí (třeba na blogu). Naopak třeba nenesu moc dobře, když to pak ale rozhlásí dalším, třeba moje mamka hrozně ráda drbe o svých dětech se svými kamarádkami. A když se to dozví, putuje to dál a dál světelnou rychlostí. No jo, Vietnamci a drby...
Každopádně, jsem hrozně ráda, že jsem našla manika do francouzštiny! :D  A taky máš hrozně super design, osobnost a tyhle věci, ale ta francouzština! Je t'adore!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama