Rok mezi blogery

13. dubna 2015 v 14:59 | Steeve X |  Section de l'auteur (Autorské)
Není nic úsměvnějšího než minulost, kterou v začátcích prošel každý z nás, blogerů. Teda, s datumem založení se to sice neshoduje, ale když to vezmu kolem a kolem, mému bloggerskému já už je zhruba rok. Čili nehodlám se prstit svými blogovými úspěchy ani vést zase nějaký deníčkový výplod - strávil jsem zkrátka zhruba dvanáct měsíců svého života s vědomím, že mám blog. A zhruba polovinu z toho i s tím, že ho někdo čte... Blogovým pradědkům může jeden rok nějakého uhrovatého mamlase za klávesnicí připadat jako nicotný krknutí do tmy, ale jakožto Já, jakožto osoba, co si jednoho dne řekla "srát na to" a vymyslela si Steeva, vidím své blogové působení uceleněji, jasněji a detailněji, než kdokoliv jiný.




Nerad bych po vás házel jedny káry sentimentu za druhejma, tak prostě řeknu, že prapůvodní ideou, která dneska skutečně slaví ty bájo narozeniny, bylo otevřít se světu... Takhle... před rokem zpátky jsem rozhodně nebyl ani půlka toho, co jsem dnes. A jo, vím, že tohle říká spousta puberťaček a neni to pravda - posuďte ale sami. Už jen pár (ok, teď mi došlo, že vařim knedlíky...) článků z dob, kdy jsem začínal, by vám to mohlo patřičně osvětlit... Ale ne, nesmazal jsem je - kromě asi dvou fakt megatrapáren, protože myslím, že když jsem se za ně nestyděl tehdy, dnes už s tím nic nenadělám.

No, takže sem připálil hrnec, ale dobrý no.... šit.

Nevíte někdo, čím pude dolů ten hnědej sajrajt?... Moving on. Nebudu taky tvrdit, že na začátku jsem si psal jen tak pro sebe a nikdy v nic lepšího nedoufal. Ne, já si blogem chtěl léčit komplexy. Jak už jsem řekl - byl jsem malej ignorant, kterej žil už roky v nějaký prapodivný bublině a spousta věcí mu unikala. (Ty knedlíky sou furt dobrý) Neuměl jsem pořádně odhadnout dopad svých slov a činů a vůbec nebral ohled na ostatní lidi. Byl jsem za strašnou chudinku a modlil se a modlil, aby už mně ten někdo nahoře přestal tak trápit.


Chtěl jsem být NĚKDO. Vlastně to chci doteď, jen torchu jiným způsobem. Přišlo mi, že všichni moji vrstevníci mají něco, co je dělá důležitými a výjimečnými. Ať už to byl blog, členství v nějakým klubu, nebo dobrý známky. Chtěl jsem to taky - chtěl jsem uznání. Řikám, malej zaslepenej egoista... Nakazil jsem se tedy blogovou euforií a asi měsíc žil s tím, že joo, muj blog bude hodně slavnej a postupně se dopracuju a blá blá kecy kecy. Po to mjednom měsíci mi teprve došlo, že tady na blogu vůbec nejde o mně - že je to o čtenářích, kterým se blog musí přizpůsobit.

Voilá, z mého svatostánku internetu se přinejelpším průměrně navštěvované sídlo a já se těšil i z prvního komentáře od Leri. Haha. Přišly milion a jedna fáze mého blogerského já - ta, co si furt stěžovala, co bulila nad světem, co se pořád chtěla topit v úvahách... Blog mě začal léčit z ignorantství, vytahovat z té bubliny do světa mnoha názorů a povah... a pak najednou, ani nevím proč, přišli i ti lidi. Snad je to kvůli tomu super designu, co vyplodila NatalY, nebo mému neobvykle sprostému, nesrozumitelnému a tvrdohlavému stylu, že sem (musím říct ve vší skromnosti) zavítá docela dost lidí.


Čtenářů, komentátorů, lidí s chutí číst a reagovat na MOJE články! No to bylo prostě terno! Najednou přišla strašná spokojenost a chuť psát víc a odborněji. Přišel StudentPoint, TT a další srajdy (teď už to vážně zní jako životopis). Našel jsem něco, co rád dělám, neustále na to myslím a přitom nejde o hru! Takže jo, blog pro mě hodně znamená a docela mi nevadí, jak ta věta zní. - Prostor pro smích.

Naučil jsem se psát - takový ty věci s čárkama, zarovnáním do bloku, členěním textu, tyhle blbiny. Ale hlavně jsem našel něco, co mě fakt, bez prdele, vážně naplňuje. - Prostor pro další smích. I když se zakopávám pod metry ironie a slovních obratů, jsem... fuj... šťastný? A to vlastně jen díky pár řádkům textu, co tu necháváte vy - čtenáři. I když na vás zvysoka seru, co se odpovídání týče, i když na vaše blogy zajdu jednou za uherskej rok, i když není vůbec lehký číst zrovna tenhle blog, furt sem lezete. Nevím proč. Možná to vědět nechci.

Ale děkuju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 13. dubna 2015 v 16:16 | Reagovat

To jsi celý ty.
Oslavíš jeden rok na blogu tak, že napíšeš děsně sluníčkový komentář místo obvyklého hejtu a snažíš se to ze všech sil zakrýt. Dobrý :-D
Nebudu lhát, když řeknu, že bez tvého blogu si to tu už nedokážu představit. Kdykoli jsem naplněn nemístně naivním optimismem, spraví mi chuť.
Moc díky za to - a všechno nejlepší. Jo, je to fráze, ale i ty někdy potřebujeme, abychom vyjádřili to, co se jinak popisuje dost špatně :-)

2 Irith Irith | Web | 13. dubna 2015 v 18:14 | Reagovat

Ano, všechno nejlepší.
Zase si připadám blbě, když si vezmu náš deníčkový roční rozbor (a kolik to dalo práce!) ale co, hobiti to prostě mají jinak :-)
Takže ještě jednou všechno nejlepší!

3 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 13. dubna 2015 v 23:46 | Reagovat

Tak to gratuluju k blogovým narozeninám :D musím se zamyslet, jak dlouho mám blog vlastně já :D

4 Ten opeřenec Es Ten opeřenec Es | Web | 14. dubna 2015 v 20:50 | Reagovat

Já hlavně oceňuju tvoji upřímnost. Že si dokážeš přiznat věci, které se mnozí (včetně mě) snaží tak nějak ignorovat a odstrkovat dál od sebe. A gratuluju k posunu osobnosti, zapůsobilo na mě, jak tě blog dokázal změnit - a snad k lepšímu, ač nedokážu posoudit, protože tě neznám osobně. Podle tvých popisů sice zníš jako hrozný hajzl (promiň za ten výraz :-x), ale nemyslím, že to bude tak horké :-D někdy zase s tou seberkritikou trošku brzdi, i když já mám co říkat :D

5 Aredhel Aredhel | Web | 15. dubna 2015 v 22:39 | Reagovat

Proč že sem všichni lezeme? No, asi to bude opravdu mít co společného s tím o čem a jak píšeš. Je to docela unikátní, nebo je to aspoň závan vzduchu ze směru, o kterém jsem ani nevěděla, že existuje. Ale zase bych tě neměla přechválit... 8-)

6 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 21. dubna 2015 v 18:12 | Reagovat

[1]: Asi máš pravdu, budu se muset naučit žít s frázemi. Stejně jako s faktem, že můj blog je ultimátní hejtiště, i když prvotní idea to vůbec nebrala v potaz. Nejsme holt jen takoví, jací se sami vidíme :P

[2]: Už takhle mi to přišlo hodně dlouhé a neopodstatněně nudné, hah. Ale na vás nemám, to máš recht! Díky :)

[3]: To bys měla, bude pařba? :P

[4]: Budu se snažit brzdit, určitě. Mně zase přijde, že moc upřímnosti nemám a nevyzařuju, ale očividně bych fakt někdy měl nejlíp držet kredenc :D A osobnímu setkání se vůbec nebráním! :D

[5]: Závan vzduchu, myslíš zápach zkažených myšlenek? :D Ale ne, díky :)

7 m. m. | E-mail | Web | 11. května 2015 v 23:18 | Reagovat

Napůl spim, takže jsem to jen prolítla, ale ty knedlíky a ta upřímnost (že sis chtěl léčit komplexy) mě pobavily a dojaly :-D Palec nahoru 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama