Strážce mysli - 7

20. srpna 2014 v 19:59 | Steeve X |  Les tales stupides... (Stupidní povídky)
Zdravím čtenáře...možná dnes čekáte nějaký důstojný článek...ale ne...prostě ne :D Dneska je středa aaa...nemám náladu, lenost se projevila. Takže přidávám další pokračování mé povídky. Ostatní díly najdete zde. Přeji vám příjemné počtení, zacímco se budu cpát tortilama a myslet na to, co zejtra napíšu :D

Dobrou hodinu se dohadovala s radou, prosila, přemlouvala, ale nedokázala zlomit pochybný val tradic a řádu, který jí s chladnou lhostejností nedovoloval jakkoliv se obhájit, přestože nebyla nijak vinna. Zmožena tímto ironicky bolestným vědomím, nepřestávala bojovat. Jejich odpor byl jako nová energie, nahrazující zoufalostr v její krvi vzpurností a silou. Nakonec se odhodlala k poslednímu pokusu.
Večer předtím se s Henrym v koruně dubu domlouvali na všech možných východiscích, až nakonec došli k tomu nejméně snadnému. Slíbila mu, že až za tento okraj se zatlačit nenechá. Jenže sliby jsou jen slova. Nemá jinou možnost. Skončit jako blázen, ke kterému nikdo nepřistoupí s upřímnou tváří, už znovu nehodlá.
"Žádám o převzetí mého rodu" Myslela tím, aby se jiný z Průvodců ujal spravování rodového majetku a ochraně příslušníků.
"Nemyslitelné, takové právo náleží pouze příslušníkům šlechty!" zněl Crawford. Nyní se již odvážil zjevit mezi stíny ostatních. Jeho tvář byla masivní, se zapadlýma očima a šedivou bradkou. Kvůli jeho nepřirozeně vybledlým panenkám byl často mylně označován za slepého.
I přes všeobecné nesouhlasné mručení se zdálo, že rada byla částečně škokována tím, co právě vyslechla od mladé Průvodkyně.
"Pak tedy žádám o vstup do šlechtického stavu."


Odpovědí jí byl smích. Ve tvářích všech okolo se zračila čirá nelibost a neochota jakkoliv jí z této situace pomoci. Všichni byli proti ní a ona je v tom naprosto sama. Prostředí se snad nemohlo stát nepřátelštějším. Připadala si jako malé dítě na hřišti mezi vrstevníky, kteří se vysmývali jejím očím. A pak se jí opět začaly vracet vzpomínky.
"Moment, pánové" přerušil jednotné bublavé chechotání Lucius Artenn. "To by přece jen nemuselo být tolik od věci"
Aratonya k němu vzhlédla.
"Přenesení Průvodce do šlechtického stavu přece smí být provedeno též na základě záslužného aktu ve prospěch rady." pokračoval Artenn, stále s jistým nádechem smíchu. Ostatní členové rady však ztichli, zčásti odporem, zčásti úžasem. "Můžeš nám snad ty poskytnout nějakou naléhavě potřebnou pomoc?"
Zamyslela se. Nyní má poslední příležitost odvrátit se od cesty, na níž ji téměř jistě čeká smrt. A potom si vzpomněla, proč to všechno dělá, proč se tak zoufale snaží o záchranu svého rodu. Blázna z ní nikdo dělat nebude. Nemá nejmenší chuť znovu se nechat odloučit od svých blízkých. A byla rozhodnutá.
"Chci dobrovolně vstoupit do oddílu Zatmění"
Místností do nesouhlasně zašumělo. Opět ucítila, jak ji všichni kolem propalují pohledem, jak pomalu přimrzá k podlaze kruhového sálu, naplněného chladnou nenávistí a lhostejným ledem. Jsem tak naivní. Jak si někdo může myslet, že jej jen tak přijmou do squadry nejtalentovanějších vrahů a krvežíznivců v celé Francii.
"Ty? Ubohá zálesačka z venkova chceš zapadnout mezi Čtyřiadvacátý oddíl?"
"Známe tvou minulost, Marquise už tu není, aby tě znovu zaštítil!" hlesl Crawford.
"Sejdi nám z očí!" "Ubožačko!" "Ko si myslíš, že jsi?" znělo ze všech koutů.
"Pánové! Žádám vás, aby jste umírnili svá slova." přerušil hukot nenávistných basů Antoine de Donniercaf a povstal ze svého dřevěného trůnu. V Aratonyi svitla jiskřička naděje. "Nemůžeme soudit, jak se rozvinuly schopnosti této mladé Průvodkyně za poslední desetiletí. I když její nabídka je troufalá, neměli bychom ji na místě zavrhovat!"
Než se Aratonya zmohla na slova díků, zahřměl lord Crawford.

"Drahý Antoine, jako zkušený člen rady jistě víte, že takového aktu si nemůžeme dovolit. Dovedete si představit, jak by to pobouřilo šlechtu, kdyby nějaká-" odmlčel se, aby mohl s předstíranou ztrátou slov propálit Aratonyu tím nejpodivnějším pohledem, jaký kdy viděla. "- vesnická lovkyně na rozkaz rady vstoupila do Čtyřiadvacátého? Co řeknou, až slávu jejich dětí, pro které se celý život diplomaticky snaží zajistit místo v tak důležité koloně, zastíní tohle dítě?!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama