Omán v detailech : První dojmy

8. srpna 2014 v 21:09 | Steeve X |  MixTo
Táhnu za sebou kufr na kolečkách - označili jsme ho za "příruční zavazadlo" a tak se s ním můžu vesele plazit smrsklými uličkami letadla společnosti Emirates, přestupovým letištním tubusem i samotnou halou. Je to jen pár kroků, co jsem opustil onen stroj a už je znát, že tohle není nějakej obyčejnej Václav Havel Airport. V jednotvárné světle béžové hale s mramorovou (nízkoúdržbovou) podlahou a lehce nahozenými stropy pobíhá několik tajtrlíků tmavé pleti v modrých uniformách. Za přepážkami pasové kontroly se podezíravě krčí osoby v lihafech (válcovité "kloboučky" z plátna). Z nedalekého amplionu se rozeznívá raní modlitba ("Alhaaaa balaj chmalab jahláááb")... jop, sem tu dobře v Ománu.

Z přebytku času (a pýchy pochiopitelně :D) se chystám v příštích týdnech vydat několik článků popisujících můj probíhající pobyt v Ománském sultanátu. Nejsem nijaký Jirka Kolbaba, takže budu prostě psát random kydy. Rád se zaměřím na detaily a moje postřehy - ono tu ani nic moc k vidění není, ale nepředbíhat! Objeví se snad i pár mých fotek...


Po uspávajícím čekání na zavazadla, která stejně dorazila v ...ehrm... Otesánkoidním stavu, se prodírám davem indů a arabů směrem k východu. Cestou mě asi ještě desetkrát prošacují, projedou skenem a zkontrolují, jestli nemám v zubech bombu. Letištěm, které je asi tím nejméně přehledným, jaké znám, jsem se dostal až k východu. Atmosféra je tu dost podobná té naší - všichni spěchají, i když v nátuře to nemají. Na stěnách taky visí bilboardy a šajní neonové názvy Duty Free, jen s tím rozdílem, že mluví jazykem klikyháků. Dostávám se až k východu - klimatizované bariéře za skleněnými šoupáky.

Za nimi mě čeká teplotní šok level sporák. Je to jako vylézt z ledničky do mikrovlnky - pět minut lapete po dechu a proklínáte, že jste kdy opustili náruč větráků a klimatizace. Biozátěž by Karla Mráčková odhadla nejmíň na desítku a to nemluvíme o teplotě vzduchu. Naštěstí vás v zácpě taxíků čeká ten váš, spolu s řidičem, který je nadšený, že veze bělochy a vyptává se na vše možné. Každý tu šprechtí anglicky. V restauraci se ze mně slečna pokoušela dostat i trochu francouzštiny, ale pohořela - tolik se nehodlám ztrapnit :).

Takže tedy máte naloženo a řidič v bílé noční košili s tou plátěnou nádherou (všichni taxikáři mají totožné oblečení) vás provádí probouzejícím se Mascatem. To jest hlavní město Ománu, ležící u písečných pláží Arabského zálivu. Každý tu má sedan. Hyundai nebo Kia, všechna auta jsou v bílé barvě (vyjimečně spatříte černý tereňák, nebo dodávku). Dálnice je proto dost jednotvárné povídání. Město? Všecho se tu začalo budovat nedávno, teprve po začátku prodeje ropy Do té doby byl Mascat jen malé městečko plné rybářů obehnané hradbami uprostřed pouště. Dnes, o pouhých třicet let později, se město závratně rozrůstá o nové budovy. A opět vše na jedno brdo - žlutobílé kamenné a zubaté bytovky a patrové "paláce" bez jakýchkoliv větších nápadů a s opakujícími se motivy. (foto) Většina budov jsou banky, nebo malé obchůdky. Vše za městem pohlcuje měsíční krajina.

Ospalý jsem dorazil až na parkoviště před cílovým domem. Doprovázen teplotním infarktem pomáhám s vykládáním zavazadel, proběhne platba a hurá do bytu kdesi ve druhém patře. Ten je zařízen skromně, wifi a televize poslouží účelu dobře. V žádném příbytku tu nechybí spousta hlučných větráků a klimatizace na každou místnost. Okna jsou téměř permanentně zatažená pestrými závěsy a dlažba nízkoúdržbovka - jak jinak. Dveře jsou masivní (i vchodové mají venku kliku), ale většinou je nahrazují jen prázdné průchody se závěsy. A vysoké stropy.

Tak tedy první celkový dojem? Paráda, vše je rozlehlejší, ne jako když se u nás vše mačká na sebe. Arabové mají hafo místa a nebojí se ho zabrat. Sice tu nenajdete moc stromů, ale na zahradách a parkové úpravě tu nešetří. Máte tedy pocit otevřenosti a tak nějak spojení s krajinou. Je vidět, že arabové mají v srdci stále dotyk "světa za městem" a přizpůsobují se mu. Jsou stejně účelní jako my - sladili barvu domů se zemí, na střechách ohřívají ve dne vodu. Je tu vidět znatelný dotek Evropy, ale rovněž hned víte, že arabové rádi dělají i vše cizí tak nějak po svém.

Další krátké postřehy : (Smrsknu to do vět...) Žasnu, jak se místní nepodí, i když neustále nosí dlouhé hávy. Řidiči jsou tu ještě nepříjemnější, než u nás - přes cestu vás nepustí ani za nic a nějaké stání na přechodu je netrápí. Pravidelně městem zní modlitby. V televizi se můžete dívat na cokoliv, a stejně máte pocit, že je to to samé, co běželo na jiném kanále - lidi vypadají stejně, a písničky zní jako jeden slitý proud hudby. Přijde mi, že každý tu má kvalitní smartphone - jako arab bez míň, než pěti palců displeje nežiješ...

Zatím je to vše, pro první kapitolu snad až dost. Příště bach rád rozebral místní krajinu a přírodní podmínky. Snad je mé vyprávění trochu poutavé :)

Steeve X se loučí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Markeet Markeet | Web | 8. srpna 2014 v 21:11 | Reagovat

Ahoj, nehodil by se ti někde hlas? :) Kdyby jo, stačí napsat do komentu na blog :) Kdyby se ti chtělo, můžeš pro mě a mého kocourka taky hlasovat, můžeš každou hodinu :) odkaz na blogu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama