"Migréna s aurou"

17. srpna 2014 v 18:59 | Steeve X |  C'est...sentiment?
Jo, tak tomu říkají. Já bych to ale nazval spíš "Kovadlina těžká jako kráva vám devadesát minut jebe do hlavy". Zkrátka jde o další úžasnou zdravotnickou povídku z mé sentimentální kolekce. Nepohodlně se usaďte, začíná mé vyprávění o hodince a půl strávené s hlavou pod chlupatou dekou, nohama na polštářích a proklínajíc celý vesmír... Nebo minimálně glukózu.



Začíná to nevinně. Co mi to sakra bliká v pravým oku? No asi to nebude z koukání do zářivek! Od své moudré maminky se dozvídám, že jde o auru. "Aha" "Noo, to máš z nedostatku cukru, já ti dám glukózu" ... jen abyste věděli, glukóza je možná základ cukru, ale chtná spíš jako základ něčeho úplně jinýho... a taky vůbec nepomáhá, pochopitelně. Z malého blikajícího flíčku se stává neustále rostoucí skvrna žluté a modré pruhované bestie, která mi prakticky znemožňuje vidět. Ulehám tedy pryč od světla a modlím se, aby to přestalo. "Noo, to je asi migréna, to ti přestane blikat a pak tě bude bolet hlava" zkušeně dodává máti k mé radosti.

Vše podle plánu. Blikání zmizelo, ovšem teď začíná ta zajímavější část. Desítky malých kovaříčků mi pomalu tluče hřebíčky do hlavinky. Určitě to dělají z přátelství, vždyť před pár lety jsme byli nejlepší parta - chodili za mnou skoro denně. Takže když si pak myslíte, že léta tlučení hlavou o gauč a proklínání každého axonu v hlavě jsou za vámi, osud vás vyvede z omylu. Tepání kovu v mé lebce je zase v módě! Úžasný...

Navíc jakékoliv cukry při migréně jsou pochopitelně úplný opak nějakého prospěchu, čímž přistupuji k radikálnímu řešení a s táhlým "Muhehehe" polykám prášek s koncentrovanou silou sračkoidních chemikálií, které mají do dvaceti minut bolesti spojené s migrénou i její pitomou "aurou" zahnat.

Řeknu to jednoduše. Nezahnaly. Další hodinu jsem poslouchal kecy všech kolem o tom, jak "simuluju" a že ten prášek prostě "musí zabrat". Takže pochopitelně vybuchnu, začnu po všech řvát a nabudbřele odklusávám do jíné místnosti. Mezitím robotníci vně mé mozkovny bez odpočinku pokračují v bohulibé činnosti (sem ateista, tak jako co). Aby to nebylo tak jednotvárné a nekomplexní, pořádají hroimadné migrační přesuny z okrajů spánků až do středu čela a střídavě zde produkují bolest, o které by někdo, kdo umí trochu psát, vytvořil spousty balad o trpění a vůbec. Sigh.

No... a pak usnu. Bože díky, aspoň něco (ateista!) se povedlo. Krásný sen o tom, jak brigádničím na dětském táboře takes place. Po třech hodinách (na které jsem měl naplánovaných spooooustu věcí) se probouzím a cítím jistou svobodu od vší té bolesti. I když stále chodím tak nějak jako opilec a při prudším pohybu hlavou málem "útočím na zem", uznávám, že "je to dobrý". Další kecy o dobromyslné pomoci a radách mých dospělých souputníků už poslouchat nehodlám a proto zahrnuji jen taktak obnovenou mysl spoustou Evanescence a Hammerfallu. Take it, bitch. A tak končí můj absolutně neproduktivní večer. Tak zítra zas? -.-

Váš depkař Steeve X.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Radfordová Radfordová | Web | 19. srpna 2014 v 19:52 | Reagovat

jo jo, tohle znám až nechutně dobře. ale ještě před aurou mi mravenčí nohy, potom ruce a potom obličej...
k těm práškům - zaberou, když si je vezmeš včas. jen je těžký vypozorovat, kdy ten pravej čas je a když to prosereš, je to prostě prosraný, no. ale prej je efektivnější si vzít dva, každej jinej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama