Mezi kovovými křídly

7. srpna 2014 v 13:49 | Steeve X |  C'est...sentiment?
Plechová bárka se řezavě sune vzduchem. Jsem k ní pevně přišpendlen, takže vnímám každý otřes a každý atmosférický výmol, přes který se hrnu osmisetkilometrovou rychlostí. Vysoko nad hlavami nic netušících arabáčů neustále panuje depresivní tma. Rustikální výhledy na načechrané mráčky, zahnědlá pole a lesíky jsme nechali trčet v Česku. Tady nic takového nevedou - bohatě si vystačí s rudou a šedou pustinou na milion způsobů.


A pak najednou vidím světýlka. Jen pár probliknutí civilizace pět tisíc stop dole. No hezký. Jenže pak jich stonásobně přibyde. Nepatrně v popředí se rýsuje město. Pche...město? Metropole! Začínám rozeznávat blikající špičky budov, nejdřív jen jejich antény, potom ale přibydou zářící okna nespavců a zahradní halogenky a rázem vnímám celé obrysy budov. Páni, tohle je velký jako kráva. Věžáků a mrakodrapů jsou najednou desítky, celý obraz ze neustále posunuje pod tu naši kovovou bestii a působí jako štiplavý koberec ze světýlek. Vítejte v Dubaji.

Ze sotva viditelného výkřiku světýlek do tmy se stává noční show. Las Vegas hadr. Tohle je vážně paráda! Celý koberec se pode mnou pořád hýbe, stáčí se, následujíc manévry letadla. Kobercem se linou úžasně nasvícené sedmiproudové silnice. Vedou odnikud nikam, větví se a neustále se proplétají. Spojují ten obrovitý prostor plný temných soukromých oáz, rušných sídlišť a nasvětlených turistických památek. A všude ty světýlka. Modrá, oranžová, červená, bílá. Dubaj hraje všemi barvami. Nekonečný koberec situovaný uprostřed ničeho potom na jedné straně znenadání končí bez nějakého uctivého rozplývání, nebo řídnutí. Tam je moře, a šmitec.

Megadálnice zářící oranžovými pouličními lampami rozesetými hustě vedle sebe se navzájem spojují a zase rozcházejí a probouzejí dojem, že se spíš díváte na hypermoderní mraveniště, než milionovou metropoli. Vypadají jako párty světýlka v takových těch plastových trubkách, co si je lidi věší na balkony a dveře o vánocích. Každá silniční "trubka" je tak nějak poslepovaná z jednotlivých světelných článků - lamp nasvěcujících zem pod nimi. Ach, škoda, že můj foťák vidí jen debilní tmu a tři, čtyři šmouhy...

Je to nádhera. Všechny ty zářivé body se mísí a pohybují, svět se točí se mnou - respektive s tím letadlem... Ze zasnění mne vytrhne až brumlání a nadskakování přistávajícího stroje. Přistáváme na koberci. Po chvíli kroužení začíná sestup a já přes zaléhající uši a mžitky naposled spatřím ten výjev. Mezi neurčitými blikačí a svítiči stojí celé komplexy a domy se zahradami, které vytvářejí oddělené celky s jemným světlem přicházejícím bůhví odkud. Jsou jako lodě na moři světel.

A to už jsme opravdu blízko země. Koberec náhle mizí z rozhledu a všechna světýlka se mi schovala (to zní úchylně) za stovky a stovky jednotvárných nažloutlých budov sídliště. Mimochodem tady bych fakt chtěl bydlet, pod těma letadlama... Nakukuji do osobního nočního života arabů - jen takové malé okno do detailu, jeden výběr za celou tu podívanou. Přiblížení dovoluje rozpoznat jednotlivé panáčky v hábitech a taxikáry. A potom jeb, všechno zmizí za temnotou rozlehlého prostoru letiště. Tady jsou sice rovněž světýlka, jenže už vím, že jde o pouhé naváděcí atrapy té krásy. Nastane drncání, brždění, potlesk, vystupování, mačkání se na schodech, tři až čtyři teplotní infarkty a stejný počet prohlídek. Romantika je fuč, a to byl teprve přestup.

Váš zadýchaný Steeve X.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 8. srpna 2014 v 18:24 | Reagovat

Smekám fiktivní klobouk nad tímto omamným textem. Dokonalé počtení o Dubaji ve mě zanechalo cestovatelské vzpomínky.

2 shumate shumate | Web | 21. června 2015 v 9:02 | Reagovat

pujcka všem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama