Lidstvo v záchvatu paniky...

21. srpna 2014 v 17:59 | Steeve X |  Ce que m'attriste (Co mě rmoutí)
Tak jsem koukal na Titanic...zase. Nejsem z těch typů, co by na to musel jít za dvě kila do 3D, ale podívám se rád. I když u toho na druhou stranu zase nepláču ani neproklínám ten "zkurvený" osud, nebo něco podobného. K filmovému příběhu jako skutečnostii přistupuji jak jinak, než s rezervou, nicméně emoce a celá ta story, postavená přede mně, nutí můj mozek přemýšlet. Neodráží se v těch posledních minutách (je to uprostřed, nevadí :D) toho snímku lidská mentalita? Ta čirá, prapůvodní, jednoduchá. Je řízená jen základními pudy a jediným úkolem : přežít.

titanic


Já vím, dělám z toho thriller, ale koukněte na ně. Koukněte na ty lidi, kteří jsou postaveni před fakt, že je jen velmi (velmi velmi velmi) mizivá šance, že ještě spatří slunce - zkrátka přežijí. Rezignují snad? "Pánové, bylo mi ctí s vámi hrát." - ostatně tak praví i Green Day v Simpsnových. Jiná matka uspává v kajutě své děti a vypráví jím poslední příběh. Tihle to vzdali, udělali dobře? Měli se raději rvát s ostatními o tu poslední mizivou šanci na přežití? A pak je tu ten kapitán... Sakra, tenhle film evokuje tolik otázek...

Já bych třeba bojoval. No jo, cholerik a neustále doufá v zázraky, na které ani nevěří. Očividně to se mnou ale posádka (fiktivního) Titaniku sdílí... Muž strhává svému mrtvému příteli záchrannou vestu, jiný zase zachraňuje cizí dítě, aby se mohl dostat na záchranný člun. Jo je to tak - každej za sebe. Tváříme se jako organizovaná civilizace, ale když přijde na opravdové masové nebezpečí, jsme zase jen primáti pobíhající sem a tam. Z pravěku se vracejí souboje o primitivní nástroje, které znamenají přežití. Geny sobectví pracují. A nad tím přemýšlím...je to sobectví, hájit si vlastní život - na úkor ostatních? Podle mně ne... Říká se přece, že život má nevyčíslitelnou hodnotu (jako spousta obrazů, mimochodem), takže jak budeme porovnávat nekonečno s nekonečnem? Kde jsi teď, etiko? Divočina učí : přizpůsob se. Jsou-li všichni bojovníci o život stejně bezohlední a zoufalí, máš právo být také. Nebo se necháš z dobrosrdečnosti ušlapat?

Krizový vývoj situace se nedá plně předpovídat a na vše nejdou vymyslet předpisy, proto bude navždy platit, že ve zmatku a nebezpečí života se člověk zachová pokaždé jako zvíře. Žádná spolupráce, žádná organizace. (na to tu naštěstí máme stevardy, žeano) Dle mého názoru tedy není myslitelné někoho soudit za to, že si chrání svůj život. Řvěte si, jak chcete, lidská práva, ale pravdou sejně zůstane, že pokud by se jedinec neřídil - i kdyby bezohlednými - kroky ke své záchraně, jedná v právu. Přiměřeně. Život rovná se život. Když rovnoprávnost, tak všude! To, že se už starý muž rozhodne raději zachovat život svého vnuka, je tak stejně jeho rozhodnutí naložit se životem.

Rose, šoupni se na tom prkně, prokrista!!!

Váš lidumil Steeve X.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bocian Bocian | E-mail | Web | 22. srpna 2014 v 8:50 | Reagovat

Teraz si vyslovil do bodky môj názor. V krízovej situácii človek akoby prestáva byť ľudskou bytosťou a stáva sa zviera. No ja si myslím, že aj vtedy je naďalej človekom, že sebectvo je prirodzená súčasť boja o prežitie. Evolúcia praje prispôsobivým. Keď sa to hodí, sme súčasťou svorky a keď dôjde k najhoršiemu, bojujeme za seba...
Body naviac pre teba, že si túto ideu demonštroval na filme Titanic ;-).

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 23. dubna 2015 v 18:27 | Reagovat

Souhlasím, naprosto. Myslím, že je částečně způsobeno i tím šokem, co lidé prožívají. Myslím, že je odsuzují jen ti, kteří jsou buďto ještě při "zdravém rozumu", nebo se situace nezúčastnili...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama