Proč rovnou uvězněn?

21. července 2014 v 12:39 | Steeve X |  MixTo
Předpokládám, že se tady brzy objeví příspěvky a názory autorů, kteří si o sobě "příliš nemyslí". Už jen to, že se tu objevilo takovéhle téma týdne vypovídá o tom, že i když se jako lidé chováme jinak, projevujeme se a děláme všechny ty emotivní věci kolem, vesměs nemáme rádi sami sebe. Každý si stoprocentně dokáže na své "věznící kůži" představit nějakou tu vadu. Jeho vzhled se mu zkrátka nelíbí - ve složitějším případě pak nemá rád své "nitro" (nesnáším tyhle spirituální kydy). Proč ale hned vnímat své tělo - chcete-li svůj vzhled a existenci obecně - jako něco svazujícího? Fuj, vy perfekcionisti! ;) (jk, jk ,jk)

obaa

Je k pochopení, že ve světě, který se řídí výhradně předsudky a jedinci raději uznávají názory ostatních mas, než svoje (to také souvisí s debilním, avšak výstižným pojmem "sebeláska"), se vždy najde místo na to, trochu se nenávidět. Ostatně je to přirozené, jako druh musíme neustále jít kupředu, prožívat evoluci - zdokonalovat se. Není však právě takovéhle chování krokem zpátky? Není to vaše vina, a už vůbec ne vina té persony, co jste třeba dnes ráno s odporem obloukem obešli, protože nevypadala "k světu". Jde o vliv masy, o (většinou mylné, nebo zaujaté) doměnky, které hážou lidi do jednoho pytle. A zde pramení náš problém - v nátuře mnoha lidí je totiž zájem uniknout z jejich "špatného" pytle a "změnit se" tím způsobem, který je dostane do vaku s nálepkou předsudků kladných - nebo jim vyhovujících.

Pak jsou tu jiné směry - "Ach, kéž bych byla ptákem - mohla bych si létat, kam by se mi zachtělo"... Pěkné, ale pokud nevěřím v metamorfózu, posmrtný život, nebo VooDoo, těžko se mi něco takového za tohoto vědomí podaří. Někdy není špatné snít, ale jít celý život s hlavou upřenou do oblak, pozorujíce tyhle ptáky, jak si "létají, kam chtějí", může zapříčinit to, že cestou zakopnete a nabijete si tlamu. Navíc, jak je známo, za plotem je tráva vždy zelenější - když závidím a utápím se v představách o lepším (ptačím) životě, nemám tendenci vidět vše objektivně - sleduji jen klady. Už mě nezajímá, že pták se na obloze klepe strachem, aby ho nesežral jiný dravec, nebo nedostal kulkou do hrudi. (Mají ptáci hruď?)

Inspirovat se - jo, nechat se zblbnout - ne, díky. Já sám se taky nevidím, jako nějaký "pan božský", ale to pro mě netvoří důvod nahlížet na život jako na něco až za mřížemi, které sestávají z mého těla. Patříme k lidskému pokolení, žijeme v rozvinutých, v relativním míru existujících oblastech světa s příznivými podmínkami. Můžeme se zabývat hodnotami, vést "intelektuální" život a jistým způsobem ho užívat. Nepřežíváme, žijeme. Upřímně, co lepšího jsme si mohli přát? Nějaké "detaily" jako je barva pleti by nás vůbec neměly rozhořčovat. Je to jen o tom, vážit si, co máme. Támhlenc čáp může leda tak svým primitivním mozkem hloubat nad tím, kam "vypustí odpad", nebo kdy se nají. Chápete mě?

Jó lidi v (nejen) Africe, to je jiné téma. Taktéž jsou stejného druhu, mají rozvinuté mysli i talent a vesměs by se nelišili od nás, jen kdyby dostali stejnou šanci narodit se v "přívětivém" prostředí. "Život", "Univerzum", či "Osud" - říkejte tomu, jak chcete - byli tak "krutí", že jim znemožnili skoro všechny šance na ten náš "hloubavý a tvořivý" život. Neříkám teď, že bychom jim neměli pomáhat, jen bude hezké, až si jednou konečně začneme vážit té "obrovské šance", kterou jsme dostali a přestaneme se sami "nenávidět" kvůli pitomostem, jako je celulitida, nebo plešatost.

Je to přihlouplé, považovat svoji existenci za nějaký trest, nebo vězení. Už jsme zkrátka jednou tu, a nevím jak vy, ale já rozhodně nehodlám strávit ten čas pochyby a nenávistí sebe sama. Na to mám jiné lidi :)) Je to tak zbytečné, povrchní, nesmyslné. Nepovažujte se za nějaké smolaře, nebo oškliváky. Máte mnohem víc, než miliardy jiných. Není to možná nějaký přímý důvod k zastínění všech s "kůží" spojených problémů - něco se řešit nedá, ale myslete na to, že pokud nejste týráni, zneužíváni a v životě vás nepronásledují masakroidní katastrofy (překážky jsou něco jiného - neplést si, vše vypadá zprvu neřešitelně, i když třeba není), nemáte důvod nemít to "tady" rádi.

Naše tělo nepovažuji za vězení. Je to spíš pouto, které nás spojuje se zemí a s ostatními. Zatím mi osobně žádnou duši ještě neukázal, takže do té doby hodlám svého těla plně využívat - ke kontaktu se světem - a to bez ohledu na ty "pytle", do kterých mě jiní zařadí :)

Váš materialista Steeve X.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marie Bernadeta Marie Bernadeta | Web | 21. července 2014 v 13:29 | Reagovat

Tak hodně štěstí až do smrti... Zdraví Modrý Anděl !

2 Em Zet Em Zet | Web | 21. července 2014 v 14:16 | Reagovat

Máš pravdu. Dřív jsem sice svoje tělo považovala za "vězení", chtěla jsem hlavně vypadat nějak jinak, potom jsem si ale uvědomila, že je to nesmysl. Že nikdo na světě není jako já, tak proč být někdo jiný. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama