Strážce mysli - 5

20. června 2014 v 16:52 | Steeve X |  Les tales stupides... (Stupidní povídky)
Po dlouhé pauze tu zveřejním další pokračování mého literárního...čehosi. Je to vcelku hloupost, ale snad to alespoň někoho pobaví, až se bude OPRAVDU nudit :)) Ostatní díly ZDE.

Aratonya se vzbudila.Ke svému zklamání však nespatřila jemný podzimní svit jako obvykle.Její spánek byl přerušen hluboko v noci.
Vstala z postele a přešla přes středně velkou místnost v prvním patře, svůj pokoj, kde trávila kromě nocí jen nezbytně dlouhou dobu.Otevřela jediné přítomné okno a natáhla se z něj ven.Přivítal jí ponurý vánek a tajemné šustění listí v koruně dubu.Nejprve se rukama zachytila o větev a poté se zhoupla až byla zcela mimo dům a vlastně vše, co jí připomínalo její nynější život.Zbyl tu jen ten strom.
Sem se uchylovala vždy, když jí něco rozrušilo, když zkrátka potřebovala být sama a utřídit si myšlenky.I teď se sem nevydala jen dívat na hvězdy, které se mezitím objevily na obloze.Uvažovala nad tím, jestli by měla vinit sebe za Jeanův nynější stav.Možná že kdyby dávala větší pozor a nerozrušovala se psaním...
Zase ten zpropadený deník, nesmyslné zápisy, které si vedla.Zaujala k nim nanejvýš pozoruhodný postoj.Na jedné straně jí to dokázalo zaměstnat a do určité míry i pobavit, na tu druhou jí ovšem jen jediná vzpomínka na ně dokázala vyvézt z míry.Mezi těmi zápisy totiž ukrývala své vlastní dojmy, svou mysl.Ne ty honosné názory rady starších a samotného Proroka, které musel Jean a do jisté míry i ona dodržovat. Zase se jí vybavoval její Slepecký život.Přemýšlela nad tím, jak by asi dopadla, kdyby se nedala cestou Průvodců. Kdyby se z ní nestal chladnokrevný lovec s pro Slepce neuvěřitelnými schopnostmi.
"Co to tam nahoře děláš?!"ozvalo se z lesa.Ten hlas jí okamžitě vytrhl z ponuré nálady.Z lesa vystoupila mužská postava středního vzrůstu ve hnědé vestě a kožených kalhotech.Henry, její nejlepší a vlastně jediný opravdový přítel jí přišel navštívit.Zřejmě zachytil proud jejích zachmuřených myšlenek.
"Však víš, přemýšlím, jako vždy."odpověděla mu a s úsměvem vystrčila hlavu zpoza lístí.(Jestli je někomu divný, že je na tom stromě listí na podzim, tak si vygůglete dub....paxle)
"Jako vždy."
"Jeanovi není zrovna dobře"Aratonyi se úsměv začal z tváře vytrácet.
"Copak se stalo, zase jsi prostřelila okno?"
"Tentokrát je to opravdu vážné..."povzdechla si."Jean dostal syndrom přehlcení, zřejmě ho to sužovalo už delší dobu.Měla jsem to vědět!"
Henryho její náhlá změna nálad naprosto zmátla.Najednou i jeho přešla chuť vtipkovat.Průvodci se syndromem přehlcení, navíc v takovém věku a s tak rozvinutými příznaky byli prakticky odsouzeni na smrt.Oběma bylo jasné, že Jean tímhle okamžitě ukončil svoji kariéru.Jeho postavení nebude znamenat nic, jakmile se ostatní dozvědí o jeho slabosti.
Zachytil se o tlustý kmen dubu a začal šplhat nahoru.Nejednou zavrávoral, nebyl přece jen tak obratný jako ona.Za pár vteřin se však dostal do koruny stromu a posadil se na větev vedle Aratonyi.
"Není to tvoje chyba."řekl a vzal jí kolem ramen.
"Zítra bude sněm.Co jim tam mám říct?Co mám udělat?"Její hlas zněl zoufale.
Chvíli bylo ticho.Okolní les a pole vydávaly jen tichý šelest jako kulisu symfonie jemného vánku, který plul kolem.
"Bude to dobré.Všechno bude dobré."

Jeho slova však postrádala jistotu.

Á suivante...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama