Jak to "žije" na obecních slavnostech

22. června 2014 v 15:59 | Steeve X |  Ce que m'attriste (Co mě rmoutí)
Pomalu přichází léto a za relativně teplých dnů už si starostové obcí a městeček zřejmě myslí, že přišel ten pravý čas na "tradiční" vesnické slavnosti. Ach, potěš koště. Takže všichni do pozoru, nasaďte špunty do uší, pláštěnky, baťůžky, do kapsy drobáky a hurá na náměstí předstírat, jak máme strašně rádi naši obec!

oob

Na zmíněném plácku kdesi vprostřed městečka už to "vře" zábavou. Celé prostranství se plní vašimi spoluobčany a všeobecně přesně tou sortou lidí, které se tak moc těšíte znovu potkat... Lidi. Děti. Důchodci. Všude kolem, s přeslazenými úsměvy a náladou na zabití se kolem vás slétají a ptají se, jakpak že se zrovna máte. Blbě. Skrz mrmlání a hluk davu bezostyšně vyhrává místní dětský sbor, i když není k zjištění, jestli se právě rozcvičují, nebo už "opravdu hrajou". Následuje kulturní vložka ve stylu aerobického oddělení umělecké školy. Dítka vám na známé písničky předvedou sestavu o třech nesynchronních krocích, maminky si pyšně zamávají a zaječí a jedeme dál.

Rozhodnete se trochu porozhlédnout po okolí. Mezi tloustnoucí vrstvou zapáchajících odpadků a kelímků stojí pofidérní stánky zřejmě složené z klacíků a kožešin ještě za doby kamené. Minimálně tak smrdí. Pod jejich přístřeším jsou k nalezení staré babky a jiné pochybné osobnosti, prodávající ještě pochybnější suvenýry, cetky, levné kabelky, které se párají před očima, hnusně batikované šátky a brýle, vše nepochybně třikrát předražené. To se pochopitelně týká i občerstvení v podobě rozličných hromad bonbónů a žvýkaček. K nalezení je také olezlé žužu, kovově tvrdý turecký med i cukrová vata od tlustého zmrzlináře, kteý ale nejspíš zbytek života pracuje jako profesionální pedofil.

Ze sladkého se vám "kupodivu" udělá trochu nevolno, a tak zamíříte ke stánku, odkud voní kořeněné maso a klobásky. Jak ošidné. Než se však budete moci do klobásky zakousnout, zažijete si tortůru vystávání v půlkilometrové frontě, kde vás opět neopomenou zpovídat známí. Znechuceni a nedočkaví se prošoupete až k pultu, kde obsluhují dvě trošičku připitomělé smažky se čtyřkami na hrudi. Jedné z těchto brigádnic tedy třikrát nadikujete svoji objednávku - protože než dojde ke grilu, tak jí zapomene - postojíte si za stejných podmínek, jako dosud, dalších dvacet minut čekajíc, až se vám na černajícím oleji doškvaří steak. Za něj pak vypláznete ohyzdně velkou sumu a hledíte si pátrání po místě k sezení. To však rozhodně nikde není, a příští hodinu se také nebojeví, neboť v občerstvovacím party altánku je permanentně obsazeno.

Do toho se spustí déšť a tak vám nezbyde, než krčit se pod nějakou tou kožešinou na klacku a tlačit do sebe klobásu, která podle posledních poznatků dobře jen voní. Když ji tedy konečně spořádáte a na řadu přijde zoufalé vystoupení nějakého vysloužilého komedianta, bloumáte po náměstí plném lidí mokrých jako slepice. K vašemu zděšení málem skončíte pod koly dětského vláčku, který sem asi dostala nějaká časoprostorová anomálie. Placená projížďka v něm nabízí skvělých dvacet minut drncání po dlažebních kostkách městem, které rozhodně není ničím zajímavé, za doprovodu nechutného pachu motoru z trabanta, který celý kolos plný rozmazlených dětí pohání. Ale je to sranda!

Ukazuje se, že počasí přece jen není tak letní, jak pořadatelé mysleli, a tak strávíte nejnudnějších třicet minut vašeho života na dešti poslouchajíc dechovku. Tu vzápětí (po potlesku nadšených důchodců) vystřídá elektronická hudba z reprodkutorů, jejichž zvukové vlny jsou zřejmě ten skutečný zdroj zemětřesení v Japonsku. Napůl ohluchlí máte ještě možnost naposledy se projít po place zastavěném skákacími hrady, trampolínami a prolézačkami s tuctovou výzdobou, než vás definitivně sešrotuje vláček. Blíží se večer, trapnému uvaděči už docházejí vtipy a tak předčítá seznam sponzorů akce. Dopíjíte patnáctou kofolu sledujíc pětivteřinový ohňostroj z posledních čtvrťáků z městské kasy. S hysterickým úsměvem odhazujete kelímek kdesi na hromadu humusu, pod kterou se někde skrývá původní odpadkový koš a s radostí konstatujete, že tady už vás nikdy neuvidí...

Vážně netuším, proč jsou téměř vždy obecní akce tak uboze organizované a proč je předraženost a špína stále tak hojná... Ani nedokážu rozluštit, co nutí pořadatele k tak nemastnému a neslanému programu. Zkrátka mi přijde, že městské slavnosti se vždy nesou jen v duchu roztáčení peněz občanů do soukromých kapes a inzerce místních zájmů. Já už tam teda ale rozhodně nikdy nevlezu :/

Váš panovačný Steeve X.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jméno Jméno | 11. července 2016 v 17:33 | Reagovat

Ty jsi dobrý kokot, už radej nikam nelez!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama