Strážce mysli - 3

22. května 2014 v 9:22 | Steeve X |  Les tales stupides... (Stupidní povídky)
Vyrazila, luk svírala v levačce a mohutně s ním pohupovala v rytmu svých kroků.Blond vlasy jí zápasily s větrem, který nyní zesílil a znemožnil tak upírovi odhadnout nepřítelovu polohu podle pachu.
Pronásledování netrvalo dlouho, upír se dopustil několika chyb během svého nepromyšleného úprku a poskytl tak Aratonyi čas k jeho dopadení.Už ho zahlédla.Na nic nečekala a za běhu nabila luk.Čas se pro ni zpomalil, dech také.Svoji mysli nyní soustředila na polohování luku.Cítila energii, která je připravena vystřelit její šíp, viděla cíl kdesi v dálce.Střela.
Nepřítel zjevně nebyl zase tak nezkušený, šíp totiž postřehl a v poslední chvíli se za běhu sehnul a minul se s ním.To však způsobilo ztrátu jeho rovnováhy a on se začal znaelně kymácet.Průvodkyně nečekala na nic, využila příležitosti a ve zlomku vteřiny vypálila další salvu, nyní rovnou dvou šípů.
Hroty zasvištěly vzduchem a vzápětí se zaryly vedle sebe do zad upíra.Stříbro, ktreré v nich bylo obsaženo postačilo ke ztrátě sil cíle.Upír konečně upadl do bláta a odkutálel se do křoví.
Po několika okamžicích dorazila i ona.Na místě, kam viděla naposledy se zhroutit nepřítele však bylo prázdno.
"Pozdě"pomyslela si. Zjevně však předčasně.Nenápadné šustění listí a šoupání opět přitáhlo její pozornost.Kdesi v houští zapraskalo dřevo.Aratonya se do něj hluboce zadívala, snažila se rozeznat houpání listí ve větru od vibrace větví, o které upír zavadil.Jednu chvíli si myslela, že zahlédla jeho dlaň.Neutekl, stále cítila jeho přítomnost...nebyl ale v tom křoví...stál...za ní.
Jako blesk vystřelila její ruka, když si to náhle uvědomila.Lest.
Uchopila šíp, sevřela luk v dlani a prudce se otočila.Upír stál přímo za ní.Ve své otočce narazila rukojetí luku do zbraně nepřítele - krátkého meče ze železa.Pokračovala v otočce, táhnouc nepřítelovo zápěstí spolu s ní.Její pravá ruka nyní odhalila novou slabinu.Ve zlomku vteřiny tak Průvodkyně ukončila nepřítelův život smrtící ránou šípem do boku.Po tváři jí přeběhl nepatrný úsměv.
Povolila sevření šípu a nechala upíra jakoby zkamenělého spadnout na zem.Dokonáno.
Až nyní si mohla prohlédnout osobu, která ji málem zabila...Byl to muž, asi dva metry vysoký s černými krátkými vlasy.Ve tváři měl jen překvapený výraz, který pomalu pohlcovala rudá barva krve z jeho úst.

Aratonya se od něj odvrátila se znechucením a zároveň zlobou.Musím se vrátit.Mimoděk vyškubla šíp zaražený do upírova boku a zamířila zpět k sídlu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama