Strážce mysli - 2

21. května 2014 v 17:33 | Steeve X |  Les tales stupides... (Stupidní povídky)
Otevřela oči. Její pohled se nyní vázal na kus pergamenu, brko a řádky, které právě napsala. Říkala tomu Spisy. Byl to vlastně soubor jejich myšlenek, které čas od času vkládala na papír. Snad si tím chtěla vše uchovat v paměti, možná jí to pomáhalo přemýšlet, sama vlastně nevěděla proč tohle dělá. Jistá si ale byla tím, že se jí tyhle dokumenty, které se zavřenýma očima tvoří pomocí svého podvědomí, budou jednou hodit. V téhle době si žádný z Průvodců, jako byla ona nemohl být jistý tím, co přijde zítra.
Pod text přidala ještě datum.
16. května 1512, vlastní rukou,
Aratonya de Marquise
Obsah dnešního zápisu nezvolila jen tak náhdou. Z velké části se skládal z proslovu, který dnes ráno vyslechla při jednom z historicky největších shromáždění Průvodců na území Francie.
Aratonya, "náš šampion", jak jí pojmenovali, byla "dcera" mocného francouzského společenství Průvodců, de Marquise. Její "otec" zastával vysoké postavení Prorokova rádce ve Velké radě. Prorok byl nejvyšším představeným celého klanu ve Francii, jmenoval se Antoine de Donneicarf. Jeho jméno bylo postrachem pro všechny nepřátele Průvodců. Antoine byl totiž jeden z posledních opravdu mocných nepřátel upírů.
Průvodci bojovali proti upírům celé věky. Jejich strategie spočívala, stejně jako u Slepců, v pronikání do jejich myslí, které poté způsobilo smrt. Na rozdíl od Slepců, upíři měli jako pozůstatek svých předků imunitu vůči vniknutí. Nebyla pravda tak silná jako u pravých Průvodců, přesto jí však velká část cizích myšlenek neprošla. Tato pomyslná zbraň tvořila spolu s upířími dary a rychlostí kámen úrazu pro všechny Průvodce, kteří byli tak smělí a pustili se s upírem do otevřeného boje.
Aratonya znovu namočila brko do inkoustu, jakoby snad chtěla ještě něco připsat. Bylo to jen jedno jediné slovo. Měla jej v hlavě už hodně dlouho, stále však nevěděla, jak zní. Bylo to až nesnesitelné. Každou noc se obevovalo v jejich snech. Býval to nápis nad dveřmi, vyrytá písmena ve dřevě, která nikdy nedokázala přečíst. Pokaždé si však byla vědoma, že je to jedno a totéž slovo. A nyní si na něj opět vzpomněla.
Ze špičky brka ukápla kapka temně zbarveného inkoustu a přistála pod jejím podpisem. Vytvořila jakousi kaluž černého moře, která se volně rozpíjela až k písmenům, která tvořila její jméno. Nepravé jméno. Pomyslela si.
Své vlastní jméno, to, kterým na ni volali, když ještě žila u svých rodičů si stále pamatovala. Leslie. Líbilo se jí, vždy. Dokonce i po tom, kdy utekla z domova přemáhána ukrutnou touhou nahlédnout za závoj nevědomosti a odhalit svůj skrytý talent. Stejně jako jiní mladí lidé běžela několik dní a nevěděla kam, stejně jako ostatní nakonec uposlechla tichý šepot ve své hlavě, který jí poradil kudy jít a stejně jako ostatní nakonec dorazila k jednomu ze sídel Průvodců. Neobvyklé však bylo to, že sídlo, ke kterému se slzami v očích přiběhla, nepatřilo obyčejnému společenství Průvodců, jak tomu u ostatních bývalo. Aratonya byla přivedena k soukromému sídlu Prorokova rádce. K sídlu jejího nynějšího opatrovatele, Jeana de Marquise.
Vstala od stolu, nemohla uvěřit tomu, že vzpomínky na její Slepecké mládí se jí stále vracejí. Většina Průvodců v jejím věku si téměř nemohla vybavit ani jméno, natož celou cestu k sídlu.
"Drahoušku, mohla bys přijít dolů?"zněl hlas odkudsi z přízemí. Patřil jejímu nepravému otci, kterého si vcelku oblíbila. Byl už dost starý i na Průvodce, přesto však neztrácel nic ze své moci a síly.
Poslechla hlas a zamířila malou vytapetovanou místností směrem ke dveřím. Za dveřmi ze nacházela krátká chodba se širokým schodištěm, po kterém v rychlosti seběhla. Rázem se tak ocitla v přepychově vybaveném salonu vyvedeném v odstínech zelené a šedé. Bylo tu mnoho oken, Průvodci měli rádi světlo, narozdíl od upírů. Pod jedním z nich se nacházelo několik křesel a stolků na koberci s dlouhými vlákny. V nejvyšším křesle seděl Jean de Marquise a zamyšleně na ni hleděl.
"Něco se děje?"chtěla vědět Aratonya.
"Obávám se, že ano. Ty to necítíš?"zněla odpověď.
Aratonya se zahleděla ven z okna do podzimní krajiny za domem. Jemný vánek ohýbal stébla na vedlejším poli, které oddělovalo jejich sídlo od nedaleké vesnice. Snažila se sostředit na neobvyklé zdroje mysli. A pak to ucítila. Upír .Zřejmě špeh, který sem pod rouškou noci zavítal z nějakého ze vzdálených krajů. Jak mohla být tak hloupá a opomenout jeho narušení? Teď to pro ni znamená jen práci navíc.Pokud by jej objevila hned, dokázala by mu myslí dát jasný signál k tomu, aby rychle upaloval pryč, v téhle situaci ale musí jednat násilně.
"Postarám se o to"oznámila rozhodně do nastoleného ticha a s Jeanovým vševědoucím pohledem v zádech odkráčela do svého pokoje, nyní ještě rychlejším tempem.
Ve svém pokoji přistoupila k jedné ze skříní vedle psacího stolu a otevřela ji. Její ruka nsledně hbutě pronikla mezi kabáty a šálami, které visely ze vnitřního stropu skříně a narazila na její zadní stěnu. Normální člověk, vlastně i upír, by uvěřil, že zde se už nic nenachází. Průvodce však odhalí myšlenkovou stopu, která oznamuje, že stěna skříně je falešná. Tuhle důmyslnou skrýš si postavila Aratonya sama. Stačilo jen silněji zatlačit rukou do falešné stěny a po jejím odsunutí se dostat k obsahu skrýše.
Z útrob skříně se po několika vteřinách vysvobodila její ruka spolu s pozoruhodně vypracovanoiu zbraní. Byl to luk, který ji dosahoval od podlahy až po krk, loveckého typu se zahnutými konci. Tětiva byla zhotovena z mimořádně pevného vlasce a rukojeť omotaná jemnou látkou bílé barvy.
Vyndala ze skříně ještě toulec a šípy, spěšně si jej přehodila přes rameno a s lukem v ruce vylezla do rámu otevřeného okna v zadní stěně jejího pokoje.Odtud mrštně vyskočila a zachytila se o nejbližší větev mohutného dubu, který rostl v téhle příhodné lokalitě, poskytujíc tak dokonalá "zadní vrátka" jen pro ni.

Přeručkovala po větvích až ke kmeni, odkud se poté v rychlosti spustila až k zemi.Už neměla moc času.Upír, který vycítil, že překročil svoje hranice, se dal na útěk.Aratonyi to ale nevadilo.Rychlost a hbitost totiř Průvodci s upíry sdíleli.Dokonce je někteří také překonávali.Například ona.

To be continued :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama